covit

Nemůžu se uklidnit. Dva dny už se nemůžu uklidnit. Nedokážu se soustředit a vyhledávám činnosti, u kterých nemusím vůbec přemýšlet, ale nemůžu je najít. Koukám na videa Emmy Chamberlain a pak hodinu ležím v posteli a mluvím na svoje tělo, aby se laskavě uklidnilo. Dny ubíhají hrozně rychle a večery pomalu, nejsem unavená ale chci pořád ležet, nikdo tu není a ani nebude. Snažím se organizovat dny, který nemaj žádnej smysl. Vážně se moc snažím, a když mi to potom nejde a když se nedokážu odpoutat od postele, tak propadnu strachu, že takhle nic nezvládnu, nebo hůř, že se úplně zbláznim. Bojím se, že tu vyhladovím, protože prostě nemůžu jíst, bojím se, že budu brečet a že mě opustíš. 

Mažu se od rána do večera niveou protože voní jako domov, víc než cokoliv jinýho. To je docela uklidňujicí. 

Já stejně nevím, co má tohle znamenat. Proč bys měl vůbec potřebu se semnou bavit. Nikdy si mě rád neměl, nikdy jsem to necítila, vždycky mě kvůli tobě jen všechno bolelo. Vždycky jsem tě milovala. Od tý doby, co tě znám, jsi byl všude a nikdy to nebylo jinak. To je tak hloupý a bolestný a já bych hrozně chtěla, aby to nebyla pravda. Protože to bych se na tebe mohla vykašlat, zapomněla bych, žes mi napsal, bylo by to nepodstatný a já bych mohla být vesele dále vděčná za hvězdu jménem Filip, kterýmu na mě záleží. 

Jenže tak to není haha

Děje se toho vážně moc. Mám pocit, že se mi to děje naschvál. Už nějakou dobu jsem cítila někde v koutu nějaký části svýho mozku, velkou úzkost nebo strach nebo prostě černej flek. A pak se začaly věci jakoby sypat. Všude kolem covid, vážně hodně práce do školy, do toho všeho vánoce a moje úzkosti z nedostatku financí, řešení nepříjemností ze kterých mi bylo špatně, pocit, že nedokážu nic cítit. Všechno to bylo hrozně na hovno a pak se stalo něco tak málo pravděpodobnýho, že mě to úplně smetlo a od tý doby nemůžu skoro nic. Teda, teď, zrovna v tuhle chvíli, je to trochu lepší. 

Počkat, mně teď došlo, že se to možná stalo právě proto, aby se mi ty úzkosti úplně nerozjely. PROTOŽE NA NĚ NEMYSLIM, KDYŽ SE MI DĚJĚŠ TY. Protože i s tím vším hrozným, i tím, jak moc se bojim, tak se stejně musim smát. A udržuješ mě od toho všeho pěkně daleko. To mě vůbec nenapadlo, ale je to tak. Vím, že o tom nemáš ani ponětí. 

Tohle psaní je tak otřesný a vůbec nic to neobsahuje ale to se nedá svítit. Nejsem člověk co vytvoří nejúžasnější věci, když je mu nejhůř, nebo nějak divně. Nejsem poeta a krásu slov nedokážu moc vyjádřit.  Jsem člověk, co se v tom nevyzná a radši sedí v koupelně nebo na posteli a má náhodné přívaly energie, ve kterých uklízí celý byt, nebo tancuje a zpívá a představuje si hustej život. Thats it, thats pretty much everything I do in a day.