Anything you need Tell them what you need Cokoliv budu chtít. Říct cokoliv, co budu chtít. Mám tendenci nechtít říct nic, když slyším, že můžu říct cokoliv. Viděla jsem teď pár videjí, a fotek, jejichž autorky jimi ukazovaly, jak důležité je, neztratit v tomhle chaosu sám sebe. Nezanevřít nad sebou, neodsoudit se, nezapomenout, kdo jsme. Koukala jsem tak na to a přirozeně mi prolétlo hlavou, kde jsem já na týhle cestě k sebepoznání? Co když jsem vážně na samým začátku, nebo jsem se ještě nevydala na cestu. Nebo se nedej bože vracím, což se možná zrovna teď děje. Nebo, neztratila jsem se? Nejsem úplně někdo jiný, kvůli všemu tomu hnusu ze sociálních sítí a z vlastní hlavy, co jsem si na sebe za ta léta navalila? Chvilku, ale opravdu jen chvilku jsem tyhle myšlenky držela v hlavě a neodpovídala jsem si na něj. Potom se stalo něco horšího, co mě dovedlo k tomu, abych sem zasedla a pro jednou nepsala o tom, jak hrozný je, že středobodem svýho vesmíru, nejsem já. Nebo...