Anything you need
Tell them what you need
Cokoliv budu chtít. Říct cokoliv, co budu chtít. Mám tendenci nechtít říct nic, když slyším, že můžu říct cokoliv. Viděla jsem teď pár videjí, a fotek, jejichž autorky jimi ukazovaly, jak důležité je, neztratit v tomhle chaosu sám sebe. Nezanevřít nad sebou, neodsoudit se, nezapomenout, kdo jsme. Koukala jsem tak na to a přirozeně mi prolétlo hlavou, kde jsem já na týhle cestě k sebepoznání? Co když jsem vážně na samým začátku, nebo jsem se ještě nevydala na cestu. Nebo se nedej bože vracím, což se možná zrovna teď děje. Nebo, neztratila jsem se? Nejsem úplně někdo jiný, kvůli všemu tomu hnusu ze sociálních sítí a z vlastní hlavy, co jsem si na sebe za ta léta navalila?
Chvilku, ale opravdu jen chvilku jsem tyhle myšlenky držela v hlavě a neodpovídala jsem si na něj. Potom se stalo něco horšího, co mě dovedlo k tomu, abych sem zasedla a pro jednou nepsala o tom, jak hrozný je, že středobodem svýho vesmíru, nejsem já. Nebo možná to je o tom. Samozřejmě, že je to hodně o tom. Vraťme se ale k tomu, co se tedy se mnou dělo, po těch myšlenkách. Chtěla jsem se schovat před vlastní hlavou, protože se jí chtělo přemýšlet, čehož se něco ve mně bojí.
Tehdy jsem se na sebe za tenhle strach naštvala, a šla jsem psát tato slova. Abych ho zadupala, abych ho ze sebe vymlátila. Není tam ale náhodou, tak, jak to se strachy bývá. Kvůli něčemu vznikla od té doby tam je. Ale bát se přemýšlet? Bát se uvažovat jako dospělý člověk? Co to má být a proč je to vlastně tak hrozně přirozený? Bojím se, protože bych k něčemu došla a něco by se muselo změnit. Bojím se, protože někdy nevím, jestli věřit vlastní hlavě. Bojím se.
Možná přemýšlím tak často, nad absolutně nesmyslnými věcmi, že už v hlavě nemám místo na uvažování o věcech reálných. Jednoduše jsem unavená. Jsem tak unavená a je to tu zase. Bojím se, že to prostě neumím. Přemýšlení. Jinými slovy, mám strach ze své vlastní hlouposti. A taky z hlouposti obecně. To bude dnes asi tak vše. Doopravy jsem si našla cestu k sobě samé a řekla jsem si co jsem chtěla. Vše je tedy v pořádku. Akorát že vůbec.
PS: Nevím co mám dělat
PPS: Nevím, jak se cítím
PPPS: o tom jistě taky něco jednou napíšu, nebo taky ne <33
Komentáře
Okomentovat