Kudrnka

 Chtěla bych tohle ukončit tím, že ti to celý vysvětlím. Bude to poslední věc, co ti sdělím a ty si ji nikdy nepřečteš. Dělám to proto, že bez tady toho psaní, nebudu nikdy schopná napsat nic jinýho a víš moc dobře, že potřebuju psát něco jinýho. Napíšu něco, co už bylo někde napsáno, ale mám to pořád v hlavě a navíc je to pravda i v mým podání. Zamilovala jsem se do tebe dvě vteřiny po tom, co jsem tě viděla a nikdy jsem nepřestala a asi nikdy ani nepřestanu. Vždycky jsem na tobě milovala všechno. Tvoje vlasy, tvoje nohy do O, tvůj neuvěřitelnej humor, tak moc blízkej tomu mýmu, to, jak jsme si podobný. Milovala jsem tvůj hudební vkus a to jak voníš. To jak umíš vařit a jak rád povídáš o tom, co máš rád i o tom, co rád nemáš. Visela jsem vždycky na každým tvým slově a stal jsi se pro mě absolutním středobodem všeho. Spadla jsem někam, kam jsi ty nikdy nespadl a nikdy jsem si neuvědomila, jak moc jsem tam sama. Ráda jsem na tebe koukala a nechávala jsem se hladit skutečností, že to, na co koukám, ta vysoká kudrnatá, vysmátá špageta ve volných kalhotech a v košili a s každou ponožkou jinou, je moje. Nikdy to tak nebylo. Nechal jsi tuhle věc dlouho růst v mojí hlavě a dost často jsi ji taky nevědomky znejasňoval. Nedělal jsi to sice vědomě, ale bylo to to nejpravdivější chování, kterýho se mi od tebe kdy dostalo. Projevil jsi se jako nejkrutější člověk, když jsi věděl, jak moc mi na tobě záleží a nechal jsi mě v tom, že tobě taky. Dokola jsi mě o tom ubezpečoval, když jsem tu pravdu cítila a považovala jsem ji za paranoiu. Vždycky jsi věděl jak to dopadne. Že mě necháš samotnou s tím vším a sám si odejdeš bez ničeho. Bez jediný známky, že jsme se kdy stali. Bez jakýkoliv bolesti. Úplně odstřiženej. Někdy cítím úplně jasně, že tě nenávidím. Poslední dva týdny se svět prej točí pořád stejně, ale tomu mýmu světu vůbec nerozumim. Strašně moc se změnil a já na to nebyla připravená. Nedokážu být sama, nedokážu se soustředit a moje emoce jsou jako na horský dráze. Chtěla bych být s tebou, ale při každým uvědomění toho, cos mi řekl a co to vlastně znamenalo, se mi dělá zle. Nejhorší je myšlení na to, co teď bude. A taky na to, co bylo. Nevim vlastně, co je děsnější a co mě bolí víc. Ty budeš brzo zase s ní. Vím to. Nezabije mě to, ale budu si přát, aby jo. Protože všechno, co jsi hledal se mnou, bylo vždycky u ní.  Zatímco já našla všechno u tebe. A co teď s tím mám dělat. Ráda bych ti řekla, že tě nikdo nikdy nebude milovat tak jako já. To nejsou slova, kterýma tě chci získat zpět, jen je to pravda. Víš ona ti ublížila. Člověk nikdy neublíží těm, který miluje. To čistá láska prostě neumí. Asi na tebe budu vždycky čekat, i když vím, jak marný to může být a jak je to ode mě nemoudrý. Já jen tuhle lásku neumím dát nikomu jinýmu a tak budu čekat na něco, co se nemůže nikdy stát.